Ty jo, kolikrát jsme si řekli "hele v pohodě, to pak nějak doděláme". Za týden na zkoušce... "hele, hrajeme za týden v tý Lhotě a budem tam hrát tu novou?" Zbývá 1-2 zkoušky..."Aha, no jasně, to dotáhneme". No a pak se to musí rychle dodělat. Někdo v kapele dokáže ze sebe vypotit X variant za hodinu a někdo nevymáčkne slzu. Tak co ? Hodit ručník do ringu nebo...

to nějak slepit...splácat? No většinou se pustím(e) do dostihů to dotáhnout. Podobně je to i ve studiu. Někdy je nedostatek času skvělý limitátor resp.motivátor, někdy je to fakt na prd. když není čas a člověk té skladbě věří. Pak prosedí noci ve studiu a pak jde do práce jak vyhoukaná sova a pod očima s kruhama jak v obilí. Ale když se to podaří, tak ta euforie z vítězství je fakt moc moc pěkná. 

Nejen velcí zvukaři, producenti si stanovují neúprosný časový plán. Ono to pak omezuje varianty, člověk se musí více soustředit a vše pak směřuje k jasně ohraničenému termínu. Někdy by bylo na místě vzpomenout na obligátní "hele, když se v tom hovně budeš dál rejpat, tak budeš stejně smrdět". To jsou i ty případy, když tu skladbu chtě/nechtě odflákneme a věříme, že to pak nějak zachráníme při mixu no a ono v něm pak stejně všechno špatné vyleze. Jojo... často kapelami skloňované: "to pak nějak vyřešíme při mixu". Houby !!! Čas je neúprosný, takže se k tomu už pak většinou nedostaneme a celkový výsledek tak může stát za nic.

Osobně rád pracuji pod tlakem. Prostě pro mě když v tom není přítomná hrozba - temín, tak v té pohodičce často nic kloudně nedotáhneme :-)