Mutuju, mutuješ, mutujeme. Jo přesně. Tak tohle kouzelné tlačítko, jsme museli pracně postupně objevovat. Před pár lety jsme ho ještě tak moc nepoužívali, a dneska naopak patří mezi nečastější knoflík při míchání. "Bohužel" většinou nasbíráme více materiálu ve skladbě, než se ve finále použije, takže pak nastane oblíbená nerudovská otázka, „kam s tím?“ Myslím, že

někdo z velikánů a mimo muziku jednou napsal velkou pravdu a to, že dokonalost není stav, když už nejde nic přidat, ale naopak odebrat.  Asi jako každý muzinant, tak jako kytarista musím někdy přetrpět, že zrovna tenhle kytarový part tam prostě nebude. Ale aspoň je z čeho vybírat, proto jich nahrávám víc :-). Je pravda, že ohlodáváním skladby až na kost se spíš ukáže, jestli ty bicí opravdu šlapou nebo jsou často nevědomky zašpiněný různými perkusemi, s touhou vylepšit nešlapavý rytmus. Takže milujme tiché pasáže, odmlčenou kytaru, vynechané bicí,  vynechanou sloku ... zkrátka milujme ticho ... ten článek se taky mohl jmenovat jako ta profláknutá skladba "Reklama na ticho" :-)