Většinou beru do ruky kytaru, kolega klávesy a děláme muziku a až posléze ke zpěvové lince se dotváří text. Osobně jsem dřív často brával i hotový text a ten zhudebnil. Co je ale lepší způsob  a jak se to navzájem ovlivňuje? No toť otázka :-). Text, básnička ti většinou evokuje nějaké nálady a pak se do toho strefuješ hudbou. Často už vlastní tempo

je tak trochu dané počtem slov v rýmu a počet slabik víceméně vede rytmus. Samozřejmě, že k smutného textu člověk nenapíše veselou hudbu. Nejsem expert, ale zhudebnění textu mi přijde více folkařská disciplína.

Posledních 10 let děláme výhradně muziku nejdřív. Když skládám hudbu např. v nějaké pomalé skladbě, tak v podobné frekvenci většinou sestavuji i zpěvovou linku a tím ovlivňuji, vymezuji  textaři něco jako minimální technický rámec budoucího textu. Oblíbená svahelština je doslova můra pro textaře. V té pseudoangličtině totiž člověk všechno dokáže přizpůsobit - natáhnout slabiku, zkrátit atd. Ideální text je pak ve shodě se zpěvovou linkou. No, zda-li není právě tohle - ta pravidelnost, ladnost, monotónnost, co může skladbu ve finále zabít. Přitom často bývá  zajímavé, když do pomalé hudby jede rychlá kadence slov a naopak. Zkrátka přijde mi, že protiklady se tady spíše přitahují.