Docela zajímavý postřeh jsem měl jako stage manager jedné ze scén na festivalu Rock of Sadská. Většina kapel má vždy stanovený playlist, jak půjdou písničky v pořadí na vystoupení. A většina kapel se ho držela. U slavnějších kapel to bylo rozepsané včetně přídavků :-).

Kapelník jedné švýcarské kapely měnil napsané pořadí  podle nálady davu a docela se mu to dařilo. Obdobně jsem byl zvyklý, když jsem někde hrál, že kapelník občas řekl: „hele šestku skáčeme“ (zpravidla to byl ploužák…) a jelo se dál, zkrátka aby "neklesla nálada". Samozřejmě často hrající kapely mají už samy vyzkoušené, co lidi nakopává a co naopak zklidňuje. Je pravda, že ne každá hitovka z desky zafunguje stejně na koncertu.

Na druhou stranu jedna německá kapel repertoár drtila s precizní přesností a bez pauz to dala za 30 minut a pak tam vznikla časová díra cca 10 minut. Muzikanti se pak na podiu začali radit, co znovu zahrají rozvášněnému davu. Byli překvapeni, že je lidé neznají a přesto je chtějí, takže pak jeli zase od začátku. Dokonce jsme měli nakonec na festivalu zrychlení :-), což se jen tak nevidí, všude jsou spíš zpoždění, že?  Ale po půlnoci se to hodilo.

Na závěr asi platí říct ostřílenou hlášku bratrů Konopíků: koncert je takový, jaký si ho lidi udělaj :-)