Často se nás kolegové muzikanti ptají, co doporučujeme, nebo jakou máme představu o ideální spolupráci. Tak tady je pár postřehů, doporučení za nás.

Za prvé: potřebujeme se s daným kolegou muzikantem důkladně poznat. Ono se to pak lépe pracuje, když víme, jaký je kolega vlastně člověk. Budeme si rozumět? Pak je pro nás snažší najít, co by nám společně mohlo sedět. My toho máme hodně o nás na webu, takže to je určitě pro kolegu, který se nám ozve předem výhoda. Samozřejmě je tam jen zlomek naší hudební produkce, velkou část máme u sebe, ale i z toho mála se dá poznat, jak pracujeme, co nám jde žánrově nejlépe apod. A hlavně jsou tam naše názory, postřehy, takže si určitě udělá hodně dobrou představu o nás jako o lidech, jak přemýšlíme a jak pracujeme.

Za druhé: potřebujeme vědět, jaké jsou možnosti kolegy. Nejsme kritici, spíše se zaměřujeme na ty pozitivní či unikátní stránky muzikanta a nebudeme se přece pouštět do něčeho, co mu nejde nebo zkrátka necítí. Takže všem muzikantům vždycky říkáme: pošli nám nahrávky, kde jsi ty. Jseš-li zpěvák, stačí klidně zpěv s kytarou, s piánem nahrané klidně na mobilu. Jseš-li textař, pošli svoje texty, básničky, nápady. Pošli nám odkazy, co posloucháš, co se Ti líbí u nás, v zahraničí, jaké texty tě oslovují a vůbec, co by jsi chtěl s námi udělat, zkrátka jakou máš představu o společné muzice s námi.

Za třetí: buďme sví :-). Nikomu nevnucujeme svoje názory, ale jestli má spolupráce k něčemu dospět, tak si nemá smysl něco nalhávat. Naopak čím víc se jde "na kost", tím lépe a rychleji se dá něco stavět, tvořit, definovat. Někdo má pózu z práce, někdo je frajer, někdo si zkrátka nevěří. Když se tohle podaří pojmenovat a tu masku nechat před dveřmi studia, tak je to super. Samozřejmě někdy to chce více sezení, než si navzájem důvěřujeme. Píšu tak jak psychlog :-), ale ono to je fakt takhle jednoduché ,ale přitom je to velmi složité :-)). Proto než si někoho přivedeme do své kuchyně, tak proběhnou 1-2 schůzky, pár telefonátů, x mailů a tak podobně.

Za čtvrté: scházet se má smyl, až když je člověk připravený a opravdu to chce. Dříve jsem měli schůzky ve studiu i naslepo, ale on je ten čas docela drahý, když se tři neznamé osoby sejdou a zkoušejí, zda-li z toho něco nevznikne :-) Jo, někdy se povede, že přeskočí jiskra a je to tam. Ale lepší je se připravit a neučit se text až ve studiu, kytarový part vymýšlet při nahrávání apod.

Za páté: vydržet. Máme zkušenost, především s mladými kolegy, že mají obrovský náboj na první nebo druhé "rande" a pak se to začne jakoby vytrácet. Nejsme rychlokvašná dílna. Někdy máme skladbu hotovou za 14 dní, někdy za 3 měsíce, někdy jí ladíme rok i déle. Samozřejmě máme rozděláno více věcí, takže se opravdu nenudíme. Ale bez  vytrvalosti se to většinou společně neposune. 

A na závěr platí to naše: Hudbou se bavíme, bavte se s námi :-)