A JAKPAK TO, ŽE JSTE DVA ?

by two sense
on 05 září 2019

Již mnohokrát jsme s kolegy, přáteli či známými, vedli debatu o tom, jak to, že děláme muziku takto ve dvou. Proč nás není víc resp.jaktože jsme takto intenzivně ve dvou...v porovnání s většinou případů, kdy člověk-muzikant dělá na muzice sám.Důvodů je celá řada...

Ten základní je skryt v naší dávné historii. Prostě jsme spolužáci ze základky a do muziky jsme se pustili kolem 18-ti a hned jsme dělali autorskou hudbu. A takto se to pak táhlo s námi dál přes mnoho kapel či projektů. Hudebně jsme se dost poznali a co se týče tvorby, názorů na muziku či hudebních představ to máme dost podobné. Ovšem oba jsme odkojeni odlišnou muzikou, takže do naší společné tvorby si tím pádem "logicky" neseme to svoje a tak se to vzájemně obohacuje. A jsme vůči sobě (myšleno v muzice) velcí kritici, samozřejmě kultivovanou formou. Někdy dost trvá, než se shodneme. A taky v pár případech jsme se i neshodli a píseň se "zahodila".  Já osobně vidím jako takový "symbol" našeho vzájemného sladění a doplnění toto: vždy, když zkoušíme něco do nové písně a hledáme formu, co hrát a hlavně jaký zvuk kytary či kláves použít, tak vždy ten, kdo nehraje, tak vybere vždy ten správný zvuk tomu, kdo svůj nástroj právě má v ruce... :-)

No a samozřejmě, že i občas narážíme na naše limity, zejména se to týká zpěvu. Oba nezpíváme (i když Tom je o X levelů na tom líp než já). No a bez zpěvu prostě není píseň, takže máme velkou část skladeb připravených pro to, aby se tam dohrál finální zpěv. Někde už jsou i připraveny zpěvové linky, ale ten finální zpěv chybí. Někdo by mohl namítat, že tady trochu hapruje správný postup při tvorbě, protože základními kameny jsou tónina, tempo a zpěv. Ano, takto je to opravdu ideální, protože když se to nepostaví hned v počátku, tak později, v průběhu další práce, je to již obtížné měnit. Vůbec dát celou skladbu do kupy hned na začátku je nejlepší - nechybí tam totiž ta prvotní energie, nadšení či zápal. Ale ne vždy to takto jde.
Proto rádi spolupracujeme přímo se zpěváky, nejlépe od počátku tvorby písně. Což se ale úplně tak nedaří. Přeci jen, není snadné najít fajn člověka, co umí zpívat, má obdobné názory na muziku jako my dva a hlavně...něco tomu chce dát. Často jsme měli zkušenost s někým, kdo byl zpočátku zapálen a vyhořel rychleji, než jsme se nadáli. Už s Tomem velmi brzy umíme klíčovat, jak kdo to s muzikou má...dost se to opakuje... a i výmluvy bývají podobné :-) 
Historicky jsme spolupracovali s pár zpěváky/zpěvačkami, kde se nám podařilo, alespoň na nějakou dobu, sladit vše tak, že nás společně strávený čas u muziky i lidsky hodně posunul a obohatil. Tomuto pak říkáme "dvorní zpěvák" a je v našem týmu plnohodnotným členem. 
Podobně to máme i ostatními muzikanty, ale ne tak intenzivně. Už jen proto, že spousta věcí jde poslat emailem, tak třeba basovou kytaru kolega TomHur takto pravidelně posílá. Ale přeci jen...zpěváka musíme mít u nahrávání u sebe ve studiu. Tam je to zcela odlišný proces. 

Ještě bych doplnil fakt, že za ta léta, co jsme spolu hráli v různých kapelách, tak jsme to byli většinou my dva, kdo tu muziku a aranže z největší části dělal. Někdo zkrátka jenom rád hraje v kapele a nebaví ho ve volných časech mimo zkoušky něco vymýšlet  ale chápeme...někdo to má rád zkrátka nalajnovaný. A vůbec nejhorší jsou ti kolegové, kteří jen kritizují a sami většinou ničím nepřispějí k posunu. No ale to už je o jiné debatě (viz náš dřívější článek Muzikanti typu A,B,C) nebo o demokracii v kapele.

Tolik asi k tématu článku - Proč jsme dva. Prostě jsme se za ty roky tak sladili - muzikantsky i lidsky - že je nám takto dobře. Proto i Two Sense :-)

Login Form