Před pár dny nás zastihla velmi smutná zpráva. Náš spolužák, kamarád a bývalý mnohaletý spoluhráč z kapel ATLANTIC a SOHO, Robert Hlavatý, nás nadobro opustil. Přestože nás to rozesmutnilo, tak při vzpomínání na něj nás vlastně napadaly jen veselé historky...a tak jich pár uvádíme.

Na podiu byl jako spoluhráč místy dost nepředvídatelný, měl někdy to své "vnuknutí" a tak občas místo svého nacvičeného partu na basu improvizoval a když to na něj jó přišlo, tak si vybral nejmíň vhodnou píseň (většinou zádumčivou, težkou baladu) a začal uprostřed skladby do mikrofonu kvokat jako slepice  příp.dělat takové ty vysoko položené výkřiky "aháááá" ve stylu Viléma Čoka 

Líbila se mu baskytara Hohner, ovšem vlastnil jakousi obyčejnou basu, tudíž to vyřešil tak, že tělo svojí basy natvrdo obřezal pilou do tvaru lichoběžníku podle již zmíněné Hohnerky. Což mělo za následek narušení těžiště, takže basa mu převažovala právě na levou ruku, kterou mačkal struny. Aby byl vůbec schopen tou rukou hrát, tak vyvážil baskytaru způsobem, že k obřezanému tělu naklížil jakousi nohu od židle. A bez jakékoliv další úpravy (vytmelení, přetření...) s tím dlouhou dobu regulérně hrál koncerty 

U jeho tehdejšího auta - Moskviče - vyhnily prahy. Tak to opět vyřešil originálně. Místo nich navařil k autu kovové dveřní zárubně a jezdil dál 

A opět upravil svou baskytaru. Napadlo ho, že svůj omšelý hmatník oživí tím, že ho natře. Vůbec nevíme, co to bylo za barvu, ale víme, že vůbec neschla. Takže několik měsíců hrál s totálně černými prsty. Myslím, že pak barva už ani nepotřebovala schnout, už tam pak nejspíš nebyla 

Jednou si pořídil hrozně dlouhej kabel k baskytaře, aby se mohl pohybovat po celém podiu. A tak se brzy nato nechal strhnout a v zápalu hraní z podia seskočil mezi lidi a křepčil s nimi. Podium však bylo tak vysoké, že se mu nešlo dostat zpět nahoru. Tak dohrál píseň dole, zpátky se dostal někudy přes zákulisí 

V uplynulých dnech se o Robertovi napsalo v médiích hodně. Byl zpěvák, skladatel, muzikant, herec... Pro nás však byl pořád tím klukem ze základky, co po škole běhal s pozounem, pořád se smál a na zastávce autobusu zpíval na celé kolo spolu s Tomášem... "Robinson bylo mé jméééééno...