TOMÁŠ A KAREL G.

on 18 říjen 2019
Byla toho plné média  a taky jsem byl z toho smutný jako drtivá většina lidí ... odešel pan zpěvák, byl to  .... bla bla bla, toho už se napsalo hodně. Chtěl jsem to spíš napsat ze svého pohledu. Poprvé jsem Karla zaznamenal jako malý kluk, když jsem si pouštěl tátovi desky a...
jedna píseň mě na základce doslova učarovala: "Léta prázdnin"  (Buď sbohem brácho z dětských let..). Sice převzatá píseň, ale s povedeným textem Zdeňka Borovce.  
Tak teď skočím o několik desítek let dopředu ... Posledních 20 let jsem cíleně nevyhledával jeho songy, ale víceméně se nešlo tomu vyhnout  V tom dobrém slova smyslu. Když jsem Karla někde v televizi viděl, vždycky to bylo v pohodě, líbil se mi jeho humor, tak jeho normálnost. O to víc jsem obdivoval, jakými lidmi - muzikanty byl obklopen. Samozřejmě jeho dvorní hitmaker Svoboda byl podle mého názoru náš nejlepší skladatel pop music. Karla Gotta jsem kdysi potkal v zázemí Lucerny na jednom natáčení televizních hitů, jako vždy sympaťák a i tenkrát v kvádru :-). No čas ubíhal, přece jen v muzice mě to vždycky táhlo jinam a tak jsem ani nesledoval, co zrovna mistr kde co dělá a s kým. Přesto jsem měl tak od dvaceti takový romantický sen: jednou mu napsat pořádný  song.  Jednou jsem mu dokonce poslal demo skladbu, kde jsem si byl jistý, že by to mohlo být pro něj dobré. Byla to skladba DANNY. Zřejmě ho to ale neoslovilo, protože se mi nikdo zpátky neozval :-). Přece jen na napsání písní pro něj tady stály zástupy skladatelů a to jak u nás, tak v zahraničí. Jaký je to paradox, když až v těchto dnech jsem někde z médií vyčetl, jak strašně toužil najít nové autory, nového Karla Svobodu. Jojo, někdy se zkrátka snahy obou stran nepotkají ...
Na závěr bych chtěl napsat, že když mám někde s sebou kytaru, tak je obvyklé, že po mě lidé chtějí zahrát i pár jeho písní. Takže téměř nikdy nechybí: Oči má sněhem zaváté, Je jaká je, Lady karneval, Léta prázdnin, Čau lásko a další. Jo to už je zkrátka klasika. 
Takže Karle, díky za skvělé písně, pohodu a radost, kterou si dával už našim babičkám, rodičům tak vlastně i nám.  Budeš nám zkrátka chybět. Mám s Tebou spojené dětství, byl jsi vždy taková ta jistota. Aniž byl chtěl být na závěr patetický, tak Michal Horáček to velmi vystihnul, když uvedl, že si ještě ani neuvědomujeme, jak nám moc budeš chybět ... .